Úplnou náhodou se mi podařilo získat lístky na koncert Support Lesbiens (http://www.supportlesbiens.cz), který se konal včera, 25.3.2005 v Berouně. Vyrazili jsme s ženuškou trochu dřív a udělali si vlastně takový malý výlet s večeří a procházkou.
Hned z počátku mě na koncertě překvapilo pár detailů. Celá akce měla výrazně profesionální provedení. Na to, že jsme byli v poměrně malém sále v menším městě, nezbývá než zatleskat za skvělý zvuk, výborná světla a vlastně i za to, že si „supporti“ odpustili ten nechutný zlozvyk českých kapel nastupovat pozdě na pódium, takže ve 20:15 vše začlo, přesně tak, jak mělo. Druhá věc, která mě dostala, byl průměrný věk obecenstva. Patřil jsem k několika málo posluchačům, kterým bylo přes 20, možná maximálně přes 25. Ale co, jestli dnešní náctiletí poslouchají tuhle skvělou muziku, tak je to prostě paráda. Když mě bylo dvacet, poslouchaly se hnusy jako Lunetic, takže hurá, doba se asi mění. A to jsem málem zapomněl napsat, že sál byl příjemně plný, viděl bych to na takových 400 lidí.
Byl jsem hodně zvědavý na to, jak kapela bude hrát. Tady musím napsat několik věcí kolem. Znám tuhle kapelu osobně a už hodně dlouho, pamatuju začátky v Bunkru, kdy rozhodně nehráli „mainstream“ :). Jenže postupem doby, všichni moji kámoši z kapely odešli a nebo byli odejiti. Ať už bubeník Sváťa Čech, nebo později mnou hodně obdivovaný kytarista Yarda Helešic. Takže jsem byl zvědav, co nový kytarista René Rypar a jaký má vlastně vliv na zvuk a projev celé kapely. Trochu mě pobavilo a překvapilo celkové pojetí komentování jednotlivých písniček od frontmena kapely Kryštofa Michala. On s tím měl vždycky trochu problém, ale lehce politické komentáře, obzvlášť pro čtrnáctileté dívenky v první řadě, tak to mě vážně pobavilo :).
A teď k samotné hudbě. Kapela mě dostala hned od začátku tím, že hrála hodně tvrdé pecky. Žádný popík. To teda rozhodně ne. Balady typu Cliché, těch zaznělo opravdu pomálu. Dokonce jsem si říkal, že pro mnoho posluchačů to mohl být docela šok, jak ostré to bylo. Předělávka „návratové“ písničky Yesterday, tak to už byla jenom taková hard-rocková tečka za celým vystoupením. Zpočátku jsem byl nadšený. Výměna kytaristy tomuhle tvrdšímu zvuku asi opravdu pomohla. Paráda. Nicméně čím dál se koncert posouval, tím mi to přislo celé nějak prázdnější a prázdnější. Všechno bylo super, ale jakoby tomu něco chybělo. Něco, co se nedá popsat. A najednou mi to přislo i smutný. On totiž bývalý kytarista Yarda, to byl prostě kytarový mág a dával tomu duši. A ta tam včera nějak chyběla. Bylo to super, to určitě, ale prostě ta duše, ta tam nebyla. Škoda.
A tak jsem najednou dostal takovou melancholickou nálada, že to už možná nikdy nebude tak, jak jsem to na „supportech“ míval. Že jsem stál z otevřenou pusou a měl jsem husí kůži. K tomu jsem si vzpomněl na Vlastu Rédla (http://www.redl.cz). Mám muziku tohodle chlapíka děsně rád. Poslední dobou mě sice štval tím, že víc chlastal, než hrál, ale pořád to ještě bylo super. A zrovna včera jsem četl, že si asi uchlastal ledviny a málem umřel. Teď to s ním už vypadá líp, ale některé fotky z jeho webu vypadají vážně drasticky. Tak nevím nevím.
Celkově to ale s naší pop music vidím líp, než dřív. Superstar napumpovala do našich stojatých post-komunistických vod aspoň nějaké nové tváře a kupovidu, jejich desky nejsou zas až tak špatné, občas se to dá i poslouchat. Takže celkově tu vidím vzestupný trend. Ale nějak mi tu chybí něco, při čem mi po těle budou běhat, a teď použiji termín Pavla Habery: „zimomrázky“ :(.