Poslední díl o Rusku jsem psal na nádraží v Moskvě. Těsně po tom, co jsem zaklapl víko notebooku, tak jsme se rychle přesunuli do vlaku směr Petrohrad. Vlak byl asi kilometr dlouhý, ale na to už si pomalu zvykám, tady je všechno velký. Protože jsem nejel první třídou jako někteří kolegové, seznámil jsem se i s jinou Ruskou realitou... ne, nebudu přehánět, bylo to celkem v pohodě, kupé i vybavení asi tak jako naše noční vlaky do Popradu (alespoň co si z dětství pamatuji). Jediné, co mě rozhodilo, byla paní, která mě odmítla pustit na toaletu s tím, že jsme v „sanitarnaja zona“ a že 40km od Moskvy se nesmí na záchod. Nějak jsem to přežil a nařídil si budíka o něco dřív (ještě že tak), protože se následně ukázalo, že v Petrohradu je to samé a ti, co si nedošli dostatečně brzy na záchod, měli smůlu :).
V Petrohradu nás naložili do autobusu a začali vozit po městě. Hned na nádraži je bezva nápis: „Gorod geroj, Leningrad“ (město hrdina, Leningrad)! Ale jinak „Pítr“, jak mu tady říkají, je město, které sice není tak čisté, jako Moskva, ale zato má ducha a poetičnost. Jsou tu krásné památky a celkově vypadá zajímavěji. Akorát tu asi není tolik peněz, takže Lady a Moskviče na každém rohu. Navštívili jsme Petro-Pavlovskou pevnost, muzeum vojenské techniky, Hermitage Museum a nakonec vše završili výletem na lodi do nádherných záhrad plných fontán jménem Petergof. Původně to prý bylo letní sídlo místní šlechty a je to celé hodně inspirováno Francií. Opravdu nádhera. Opět, stejně jako v Moskvě vše v naprosto dokonalém stavu, až tomu nechceme věřit. Jediné, co mě rozhodilo byla věta naší delegátky, která mi při debatě s ní mimoděk řekla, že Čechy zná, že to je bývalá sovětská republika - něco jako Bělorusko, nebo Ukrajina. Huh! Cesta zpět lodí se opět zvrhla do nechutné pijatyky (když ta vodka je tak dobrá a je jí tady všude tolik!), takže průjezd kolem Aurory jsme přívítali v notně podroušeném stavu. Ubytování jsme měli zajištěno v obrovském a správně komunistickém hotelu „Pribaltiyskaya“. Tohle monstrum vypadá uplně děsivě, hlavně za mlhy a deště. Pobavil mě kolega David, který si stoupl na recepci a asi půl hodiny hučel do místních slečen, že jak to, že tenhle hotel má čtyři hvězdy, když by si zasloužil tak možná jednu. A hned jim chtěl nějakou odšroubovat. Tak to jsem se vážně nasmál :). Ale abych byl spravedlivý, hotel byl fajn a v pohodě.
Ale ráno jsem měl rázem jiný názor. Rusko nám dalo poznat kde jsme, protože tohle se asi jinde nemůže stát. Přišli jsme na recepci s nápisem TAXI, že bychom rádi na auto na letiště. Odpovědí nám byla otázka, zdali máme rezervaci. Samozřejmě, že ne, my na to. A to byl konec. Že prý žádná auta nemají a že si musíme nějaké chytit na ulici... nechce se nám věřit, že je to možné. Trochu už nás tlačí čas, takže Igor Vít po chvíli rusky přemluví jednu ze slečen, aby zavolala svému strýci, který se prý živí jako taxíkář a který by pro nás dojel. Přijíždí po půl hodině s děsivě vypadající Ladou. Má hodně podhuštěná kola a vypadá dost rozpadle. A protože ví, že spěcháme na letiště, rychle nahází naše věci do auta, nás čtyři zmáčkne dovnitř a začíná JÍZDA! Kalí to s náma klidně i hodně před kilo městem v plném provozu. Zaujali mě některé jeho fígle. Například při odbočování vlevo, jede zásadně v pravém pruhu, předjede všechna odbočující vozidla a odbočí doleva jako první. Na červenou projíždíme několikrát, to je vážně běs! Během toho je schopen se kdykoli otočit a začít se bavit o čemkoli a zapomenout na to, že vlastně řídí... jů, že prý jsme z Prahy? Jeho žena tam tři roky pracovala. A než se stačíme rozkoukat, už jí vytáčí na mobilu a cpe Tomášovi Kosánovi, který si s ní chtě nechtě musí povídat :D. Nicméně tohle peklo nás dostalo na letiště včas (a taky draho). A zase zážitek, na který asi nikdy nezapomenu!
Letadlo z Petrohradu do Varšavy je v pohodě, takže už jenom dvě hoďky a poletíme zpátky do čech. Vrtulové ATRko s námi letí asi 50 minut (to jsme byli asi vážně kousek od Prahy), když tu se ozve ona slavná věta: hovoří k vám kapitán... ehmm... máme „malé“ problémy na letadle a musíme se vrátit zpět do Varšavy. Hehe... půlka letadla se začne okamžite opíjet, další říká, že jedou domů vlakem... mno, nakonec jsme byli prý „jen“ bez radaru, ale stejně, příjemné to nebylo. Jelikož jiné letadlo nemají, nechávají nás po třech úděsných hodinách na letišti spát v přilehlém hotelu Gromada a ráno nás jiným letadlem dopravují do Prahy.
Co tedy napsat na závěr. Bylo to zajímavé. A ne málo. Rusko už asi není to, co bývalo. Alespoň ne tak, jak mi to líčili táta a děda. Je to moderní a sebevědomá země, která má zjevně obrovské zdroje, peníze a začíná to být všude vidět. Nevím, jak to vypadá jinde, ale tato města jsou fajn a kdyby v celém Rusku nebylo tak hnusně draho, řeknu, ať se tam jedete podívat...