Tak jsme to konecne videli! Trochu jsme k temto velkym a komercne velmi oblibenym "atrakcim" skepticti, ale musime uznat, ze Machu Picchu v nas zanechalo neuveritelny dojem. Nic pusobivejsiho jsme jeste nevideli. Cely trek zacal vecernim setkanim, kde jsme se dozvedeli podrobnosti o planovane ceste a seznamili se s ostatnimi "ucastniky zajezdu". Tohle prirovnani jsme pouzili zamerne, nebot nase skupina se ukazala byt velmi ruznorodou. Nekolik paru v nasem veku (vetsinou s pekelnym vybavenim typu stylove polobotky Nike) a dve starsi pani z Montrealu ve veku 58 a 66 let. Uff. Zbytek skupiny tvorili pouze anglicky mluvici jedinci z USA, Irska a Noveho Zelandu. Kdyz jsme po chvilce dostali mapku, na ktere bylo jasne vyznaceno, ze prekoname vysku 4215m, nechapali jsme, jak to muze vetsina vubec prezit :). Druhy den rano jsme poslusne cekali na hotelove recepci uz v 5:30, kde nas meli vyzvednout a kdyz ani v 6:30 nikdo neprichazel, malem jsme propadli panice. Ale nic se nedelo, jenom male zdrzeni. Uz jsme si ale zvykli, ze tady v Cuzcu vsechno funguje na minutky, tak se nam nedivte... Cesta autobusem, mala snidane a sledovani prvniho fotbalu z mistrovstvi sveta ve fotbale a hura, uz nas vylozili na parkovisti u brany do narodniho parku. Asi si to normalni Cech neumi predstavit, ale v tehle obrovskych horach je pristupovych cest pomerne malo, takze je mozne na kazde z nich postavit malou celnici, kde vam zkontroluji listek a musite predlozit i pas. Po "procleni" se nase skupina citajici 14 turistu + 2 pruvodci a 16 nosicu vydala na mirne stoupajici cestu do hor. Jenom se pozastavim nad nosici. Jsou to mali Peruanci (do 165cm), vek mezi 17-55 let - vsichni ale vypadajici naprosto stejne :o), kteri dokazou na svych bedrech odnest desitky kilo. Oficialne ale smeji "jenom" 28kg. Naklad je mnohdy nekolikrat vetsi nez oni sami, ale presto vas i v nejvetsim kopci predbihaji. A to myslim doslova. Cupitaji, bezi, skacou... neuveritelne je, ze vetsinou nosi jenon sandale a to napr. loni byl v nejvyse polozenych mistech snih!
Predbehnou vas proto, ze musi v poledne postavit dva obrovske stany a v nich vam servirovat obed o nekolika chodech (vse vynikajici!) a to same vecer s tim, ze jeste stavi pro vsechny stany a vubec se staraji o uplne vsechno. Vy si nesete jenom svuj batoh a jinak se nemusite starat naprosto o nic. Neni to to prave "vandrovani", ale ono kdyz prekonate za den nekolikrat vyskovy rozdil nekolika set metru, docela to bodne. Prvni den bylo krasne a byla to hlavne priprava na druhy den, kdy jsme se totalne znicili. Treti den jsme sli vetsinou v mracich, ale kdyz uz bylo neco videt, zase to stalo za to. No a den posledni se vstavalo pred ctvrtou, abychom uz v pul pate byli na posledni kontrolni celnici. Tady na rovniku je 12 hodinovy cyklus, slunce vychazi a zapada v sest. Takze jsme si pekne nejmene hodinku postali ve fronte a posleze se i prosli ve tme. Vsichni se hnali za vidinou vychazejiciho slunce nad Machu Picchu, takze poslednich 6km jsme temer bezeli v chumlu ostatnich lidi, abychom nakonec byli odmeneni krasnym a uzasnym vyhledem do naproste mlhy :D. Byli jsme z toho docela zoufali, ani kolem prochazejici myval nas moc nerozveselil... ale nastesti se mlha do hodiny rozestoupila a to co jsme spatrili, mno... vazne, nevidane. Osobne nas krome samotneho mesta totalne fascinovaly hory a hluboka udoli, to se neda popsat, nevime, jestli to vyzni z fotek, ale nam to uz nikdo a nic z pameti nevymaze.
Nejsme moc historicky zdatni, takze tohle povidani nechame na jine. Nas osobne (hlavne Martinu) dneska bavily volne se popasajici lamy, ktere vypadaly, ze je Machu Picchu vubec nezajima, ale zato se nechaly ochotne fotografovat.
Jeste, nez dorazili kolem poledne davy turistu (v hlavni sezone jich tam pry byva i pres 3000 denne!), jsme absolvovali asi dve hodiny trvajici prednasku o cele historii teto zeme a tohoto mesta. Nasledoval rozchod a volny program, ktery jsme vyuzili k brutalnimu vystupu na horu tycici se nad ruinami, ze ktere byl neskutecny, az letecky vyhled. Druhou cast dne jsme si poradne uzili v prilehlem mestecku Aguas Calientes ve venkovnich termalnich laznich s uzasnym vyhledem do okoli a prijemnem pivecku v hrdle :). Cely vylet hodnotime jako naprosto vydareny.
Zkratka jako vse zatim... jedine, co se tady snad da celemu Peru vytknout, jsou jejich zachody. Hruza a des. A to ani nemluvim o tom, ze jakmile sejdete z nejake cesty byt i jen o metr, musite si davat opravdu pozor. Zitra si dame celodenni vylet na horskych kolech na snad poslednich par sutru po Incich, co jsme jeste nevideli a pak uz hura, Ekvador...
PS: videt poslednich 14min CZ proti USA a posledni gol Rosickeho, aby nasledne horskou chatou znela La Republica Checa hymna, to vam malem vhrknou slzy do oci...