Vcera jsme s velkym ocekavanim vyrazili na organizovany vylet do Sacred Valley. Z fotek, ktere nam ukazali v cestovni kancelari jsme byli celkem nadseni, ale bohuzel jsme od 9 do 13 hodin stale jezdili od jednoho trziste ke druhemu. Nakonec jsme ale dorazili k incke pamatce Ollantaytambo. I pres to, ze nas incke pamatky pomalu, ale jiste prestavaji uvadet do stavu nadseni (protoze Spanelove znicili co mohli a vsechny vlastne vypadaji uplne stejne - kopec, trava a par kamenu / ruin), musime rici, ze to stalo za to. Opustili jsme uzvaneneho pruvodce s davy turistu a po temer neznacene stezce jsme vylezli na uplny vrchol, kde nebyla ani noha, zato tam prselo :). Ale pohled na udoli pod nami nam prevyseni temer 200 metru bohate vynahradil. Po ceste zpet do Cuzca jsme jeste navstivili par historickych mist, ale krome vrcholku And, ktere se v dalce tycily do vyse 6km, nas az tak moc nic nenadchlo. Vecer jsme ale v jedne ulicce nasli prima restauraci, kde jsme si za 30 soles (210Kc) dali prima menu o nekolika chodech, coz byla opravdu pekna tecka za dnem.
Dneska to byla ale naprosta parada. Jsem totalne nadseny... Nejdriv jsem se na Martinu dival dost skepticky, kdyz prosazovala vylet na konickach. Z tehle naprosto turicticke atrakce se vyklubal vylet jako remen. Premluvili jsme pruvodce (14ti lety klucina), aby misto popojizdeni po inckych ruinach, ktere jsme uz beztak videli, nas vzal na projizdku do hor. Muj konik se jmenoval Sangre (krev), Martiny Alasan (asi nic neznamena) a pruvodcuv Diablo (Dabel), byli straslive hodni a klidni, jen porad chteli zrat, celou cestu kadili a do kopce pouzivali reaktivni pohon (prdy..). V pulce cesty jsme si konicky museli prohodit, nebot Martinuv byl znacne znaven :o)
Vystoupali jsme od Cuzca (3200m) do jeho rodne vesnicky Salkantay, polozene v malebnem udoli sevrenem vysokymi horami. Nechali jsme se vyvezt co nejvyse do hor to slo a potom hura po vlastnich. Nedal jsem pokoj do te doby, dokud se to nepodarilo! Poprve v zivote jsme stanuli vlastni nohou v nadmorske vysce 4000m. Vzduchu tam bylo opravdu pomalu a kazdou chvilku jsme museli zastavovat a lapat po dechu. Ale ta nadhera. Ten pohled do okoli je pro nas naprosto nezapomenutelny... Vse jsme zavrsili krasnym trihodinovym sestupem zpet do Cuzca. Proste parada...
Zitra tedy na Inca Trail... dnes jsme byli na pripravne schuzce, dostali mapku a tam jsme uvideli, ze druhy den budeme stoupat z 3100 do 4200 metru. Tak to asi chcipneme :) Ale to jsme preci chteli :D