Nase cesta probiha jako na dratku. Vsechny lety byly na minutku presne a na kazdem letisti na nas cekal poslicek (neuveritelne! zvlaste tady, v Jizni Americe) s cedulkou s nasim jmenem a odvezl nas do hotelu, dokonce ani zavazadla se nam neztratila. Prvni noc jsme stravili v Lime - obrovske osmi milionove metropoli, kde je takovy smog, ze ani pres den neni videt slunce, takze v noci to vypadalo opravdu pekelne... tezko hledat nejake prirovnani k tomu, co jsme videli pri ceste taxikem z letiste. Asi nejlepsim prirovnanim jsou zabery z povalecneho Iraku, ktere mozna znate z televize. Vsude hromady sutin, bordelu, spiny a podivnych lidi (zdraham se napsat cikanu), kteri se bud snazi vas nabourat svym nejmene tricet let starym autem a nebo vam prodat cokoli od sve sestry po drogy... Nicmene jedno poznani jsme uz ucinili - pokud mistni lide zjisti, ze uz vam nemaji co prodat (a nebo o co vas okrast), jsou nakonec velmi mili a pratelsti. V Lime jsme spali v hezkem hotylku Espana ze ktereho to bylo kousek pesky na nadherne namesti plne kolonialnich budov. Rano zpet na letiste (budicek 3:30) a jeste jeden posledni let, jenom hodinku pres krajinu plnou petitisicovych And a totalne bez jakekoli znamky civilizace a uz jsme v Cuzcu, prvnim cili nasi cesty. Cuzsco je SUPER! Krasne, malebne, utulne, chtelo by se rict mestecko (ale ma 400 tisic obyvatel) ve vysce 3400 metru.
S horskou nemoci zatim uspesne bojujeme, je to neuveritelne jak se vam i po par schodech muze zamotat hlava a plice nestihaji. Snazime se to kompenzovat pitim a zvykanim koky, ale zatim bez valnych uspechu - chutna a vypada to jako bobkovy list, ale caj je to vyborny. Po kolecku v ruznych cestovnich kancelarich jsme si nakonec zaplatili i prohlidku Cuzca. Byli jsme k tomu trochu skepticti, ale nakonec se z toho vyklubal celodenni vylet po Inckych ruinach a tovarne vyrabejici vsechno mozne z lami vlny - od svetru po chlupate predlozky pred krb (totalne uzasna, Martiny raj -> ale cena 2500USD!).
Potkali jsme tady i zajimave lidi (vsechno USA a nebo Australie), takze jdeme na veceri pokecat. Prima je, ze zitra jedeme raftovat na reku Apurimac. Po kratkem skoleni od tri prijemnych borcu jsme se dozvedeli, ze vsichni ostatni odrekli a ze jedeme jenom my dva - pry je to nase druha svatebni cesta, jak se o nas budou starat... Uz se tesime, takze za tri dny napiseme, jake to opravdu bylo.
