Tento velice zajímavý článek, přinesl na svém blogu můj kolega a kamarád Kamil Juřík (asi nejvetší odborník na licence v Čechách)
http://spaces.msn.com/members/kamil/
Software Assurance – největší omyl Microsoftu?
Software Assurance - skrytá hrozba nebo nová naděje? (ach ty Star Wars :-) ) Zkrátka praktické zkušenosti a přínosy, aneb jak je to ve skutečnosti.
V nedávné době Microsoft oznámil, že dlouho očekávaný a tolik propagovaný a vychvalovaný nový souborový systém WinFS připravovaný pro operační systém Longhorn, nebude do tohoto systému zahrnut v zájmu dodržení plánovaného data uvedení Longhorn na trh, tedy v druhé polovině roku 2006.
Zpoždění při uvádění nových verzí produktů nejsou pro Microsoft žádnou novinkou. „Neuvedeme nový produkt dokud nebude zcela hotov“, podobné fráze slýcháváme vždy, když Microsoft omlouvá odkládání produktů.
Nyní jsme ale, v době kdy Microsoft propaguje svou vizi nákupu licencí s využitím předplatného Software Assurance, svědky pravého opaku – uvádění nových verzí produktů předčasně – nebo přesněji řečeno – uvádění nových verzí produktů na trh v době alespoň rámcově slíbené zákazníkům, nicméně mnohdy bez očekávaných funkcí. Tato praxe se samozřejmě může lehce obrátit proti Software Assurance, zejména tehdy, kdy jsou dlouho očekávané funkce z nových produktů odstraněny, poté co zákazníci zaplatí za předplatné.
Ještě horší situace pak nastává, když slíbený produkt není v čase pro jeho uvedení původně určeném uveden vůbec. Příkladů v praxi máme hned několik: nová verze SQL Serveru byla plánována na druhou polovinu roku 2004, čekat však budeme muset nejméně do poloviny roku 2005, stejně tak je tomu i s novu verzí Visual Studia, no a Windows Longhorn? Původně byl pozicován na rok 2004, pak 2005 a teď se mluví o konci roku 2006.
Vraťme se ale zpět k začátkům Software Assurance, tedy na podzim roku 2001. Tehdy se Microsoft rozhodl zcela zásadním způsobem změnit způsob prodávání svých produktů. Již několik let bylo zřejmé, že Microsoft bude muset změnit způsob prodávání svých produktů. „Prodáváme software jako službu“, znělo tehdy z každého rohu. „V souvislosti s rozšiřováním Internetu, webových technologií a strategie .NET lze očekávat, že nové verze produktů budou přicházet na trh stále častěji a poskytování software se stává spíše službou. Microsoft tedy zavádí službu Software Assurance – nový výhodný způsob nákupu licencí ve formě předplatného, který společnostem umožní optimalizovat své investice do licencí a zajistí jim vždy tu nejaktuálnější verzi SW“, vzpomínáte na to? Kdo se jen trošku zajímal o licencování, má podobných reklamních sloganů jistě ještě pár v paměti.
Téměř přes noc tedy z ceníků zmizely téměř veškeré položky typu „upgrade“ (což je ale dobře, vždyť kdo se v těch upgradech měl vyznat. Version Upgrade, Competitive Upgrade, Product Upgrade, Language Upgrade a spousta pravidel, kdy je který upgrade možné zakoupit – zkrátka na orientaci v cenících aby si tehdy člověk najal stopaře) a byla zavedena Software Assurance (dále jen SA) – softwarové předplatné s jednoduchým principem – zákazník si v rámci libovolné multilicenční smlouvy předplatí nové verze programů s tím, že budou-li nové verze v době platnosti dané smlouvy, v jejímž rámci byla SA pořízena, uvedeny na trh, může zákazník ihned tyto verze produktů začít užívat.
Je nutné říci, že samotná vize zavedení Software Assurance, tedy přechodu z „prodávání software v krabicích“ na „prodávání software jako předplacenou službu“ je jistě správná! Společnosti potřebují dlouhodobě plánovat své investice (ano, u nás to moc v módě není, u nás ale není v módě více věcí, že) a tak se rozložení zásahů do cash-flow ve formě pravidelných poplatků za software jeví jako dobrá cesta, otázkou ovšem zůstává, co za své peníze v průběhu času, na který si software předplatím, skutečně dostanu? Budě pro mě investice do budoucích verzí softwaru skutečně přínosná? Budou pro mě nové verze produktů, které si ve formě Software Assurance předplácím, skutečně přínosné? Budu opravdu další verzi software používat? A přijde vůbec v době mého předplatného nějaká nová verze produktu na trh? Tyto otázky si nutně musí položit každý manager zvažující varianty nákupu licencí. Odpovědět na ně je velmi složité:
- Většina společností nepřechází na každou novou verzi produktů, ať už mluvíme o balíčku Office nebo operačních systémech, a to jak pro desktopy, tak pro servery.
- Microsoft nové verze svých produktů a jejich plánované nové funkce popisuje většinou velmi mlhavě a bez větších detailů. Bezobsažné věty ve stylu „Windows Longhorn přinese zásadní změnu do způsobu práce uživatelů“ jistě vedoucí pracovníky nepřesvědčí, že investice do nákupu licencí budoucích produktů ve formě SA bude přínosná.
- Microsoft nezaručuje, že novou verzi produktu ve slíbeném čase skutečně uvede, jakmile tedy multilicenční smlouva, v jejímž rámci zákazník SA zakoupil, vyprší a na trhu žádná nová verze není, má zákazník prostě smůlu.
- Na druhou stranu – pokud se zákazník nové verze produktu skutečně dočká a její funkce jsou pro něj přínosné, pak je investice do SA dobrá volba!
Přemýšlíme-li o výše uvedených otázkách, jistě máme na mysli ještě jednu, asi tu nejdůležitější otázku – jak je to vlastně s cenou SA? Kolik mě investice do předplatného bude vlastně stát? Zde je odpověď jednoduchá, rovněž však ne lichotivá – cena za SA byla u licencí aplikací (např. za balíček Office) a desktopových operačních systémů stanovena na 29% z ceny licence ročně a u serverů a vývojářských nástrojů na 25% z ceny licence ročně. Co z toho vyplývá? Uvažujeme-li čistě aritmeticky, pak se nám SA vyplatí, upgradujeme-li v kategorii aplikací a desktopových OS v intervalu kratším 41 měsíců (3 roky a 5 měsíců), u serverů pak v intervalu kratším 4 let.
Zmínit se také musíme o tom, že multilicenční smlouvy, jejichž prostřednictvím lze licence a SA nakoupit, jsou dvouleté (smlouvy typu Open, např. Open Business, Open Volume) a tříleté (OSL, MYO, Select, EA). O multilicenčních smlouvách však až někdy příště.
Na tyto všechny výše uvedené skutečnosti zareagovali zákazníci zcela jasně – SA nakupují k licencím jen zřídka, vidět je to zejména v regionu EMEA (Evropa, Střední východ, Afrika), do něhož patří i Česká republika.
Microsoft, dobře si vědom tohoto nelichotivého stavu, přidal k SA v září 2003 několik dalších výhod, tzv. benefitů a to při zachování stejné ceny. Zákazníci tak nyní v rámci SA získávají kromě práva na upgrade např. právo domácího použití licencí (Office), možnost využívat samostudijní elektronické vzdělávací kurzy, poukazy na školení ve školicích střediscích či technickou podporu. Více o těchto benefitech najdete zde: Software Assurance
Jde jistě o krok správným směrem, který napomůže podpoře prodeje SA, chyba ale je, že tyto benefity SA nezahrnovala už od samého začátku. Teď už je možná trochu pozdě. Zákazníci mají k SA přirozený odstup a Microsoft bude jen velmi těžko tuto pošramocenou pověst SA znovu napravovat.
Co říci závěrem? Já rozhodně netvrdím, že SA byl největší omyl v dějinách Microsoftu, jak to říkají někteří jiní, faktem ale zůstává, že Microsoft přechod na SA nezvládl a v budoucnu se tímto problémem bude muset vypořádat. Čím dříve tím lépe.
Chcete-li do této problematiky proniknout hlouběji, pak doporučuji k přečtení tyto stránky: Microsoft Licensing a k návštěvě některý z licenčních kurzů, které vedu v Počítačové škole Gopas.